Vystudovala jsem bakalářské i magisterské prezenční jednooborové studium Psychologie na Univerzitě Palackého. V rámci svého pregraduálního studia jsem strávila semestr na katedře Psychologie na Kyperské univezitě, což byla nenahraditelná životní zkušenost. Již během studia mě silně obohatila a ovlivnila spolupráce s Vojenskou nemocnicí v Olomouci, kde jsem jako dobrovolnice 3 roky pravidelně docházela na uzavřené psychiatrické oddělení a věnovala se pacientům formou rozhovoru a kreativních technik (např. kresba, malba, práce s obrazy). Také jsem vytvářela arteterapeuticky a podpůrně zaměřené workshopy pro klienty s psychotickým onemocněním v rámci společnosti Mana v Olomouci a rovněž jsem těsně před dokončením studií pracovala v Kontaktním centru pro drogově závislé. Od r. 2020 pokračuji v PhD studiu na katedře Psychologie UPOL, přičemž odborně se zabývám fenomenologické psychopatologii, konkrétně subjektivním prožíváním osob se schizofrenií. V roce 2023 byla vydána kniha Fenomenologie v psychologii a psychopatologii, kde pojednávám o svém odborném názoru na současnou psychiatrii a zároveň z fenomenologického hlediska mapuji prožívání osob se schizofrenií. Moji psychologickou perspektivu na práci s lidmi nejvíce ovlivnili Martin Buber, Eva Syřišťová a Ronald D. Laing. Myriádu praktických zkušeností s dospělými i dětskými klienty jsem získala během své 3-leté praxe jako psycholožka na ZŠ a MŠ Struhlovsko v Hranicích na Moravě. Nyní pracuji jako psycholožka v ZŠ a MŠ ve Slatinicích, kde pracuji jak s dospělými, tak s dětskými klienty. V současnosti jsem frekventantkou daseinsanalytického psychoterapeutického výcviku v Praze, ve své práci tedy přirozeně vycházím z daseinsanalýzy. Hlavním nástrojem v mé práci je dialog. V celém procesu s klienty mám ráda kreativitu a spontánnost.  

Jsem toho názoru, že pro radostný a naplněný život potřebujeme pravidelný kontakt se svým prožíváním, tj. se svým nitrem. Naše nitro je nesmírným zdrojem moudrosti, smyslu a učí nás, jak žít autenticky, v souladu a zároveň v láskyplných vztazích s druhými. Domnívám se, že když své nitro dlouhodobě opomíjíme, tak se odchylujeme od přirozeného a spokojeného života. Náhlý a intenzivní kontakt se svým prožíváním může být náročný, neboť se budou objevovat prožitky, které jsme nechtěli cítit a vůči kterým jsme chtěli být otupělí. Takové náhlé a intenzivní kontakty se svým nitrem pak mohou nastat např. formou nějaké vnitřní krize, která se projevuje např. depresivními rozlady, úzkostmi nebo psychospirituální krizí. Tyto krize doprovázené často nepříjemnými subjektivními prožitky nás však často volají k tomu, abychom své nitro už konečně brali vážně a nestavěli se k němu odmítavým postojem, ale spíše s postojem zvídavosti a přijetí. Můžeme se tedy spíše ptát, co nám tyto prožitky chtějí říct a  jaký je jejich význam v mém životě? To je základní postoj, který je dle  mého názoru potřeba kultivovat ve vztahu ke svému prožívání. V konečném důsledku jsou takové vnitřní krize neskutečně cenné a pokud se jim otevřeme, tak mohou často sloužit jako zásadní milník, který je katalyzátorem v hledání naší individuální cesty vedoucí k naplnění, svobodě, smyslu a opravdovosti. 

V dnešní instantní a konzumní společnosti, která nás neustále bombarduje vnějším povrchním chvilkovým zahlcujícím rozptýlením je velmi jednoduché ztratit kontakt se svým nitrem. Přes veškeré množství notifikací, e-mailů, zmeškaných hovorů a povinností může být náročné vidět, že život je více než jen toto pachtění se. Vždy ale pomáhá zastavit se a pohroužit se do nitra. 

Jak v té změti myriády stimulů můžeme opět zaslechnout hlas svého nitra? Někdy je potřeba, abychom měli průvodce, který má nejen nezbytné odborné znalosti v oboru, ale rovněž bude pečovat o společný otevřený prostor, kde je nám nasloucháno a kde můžeme jen tak svobodně být. Někdo, kdo s námi bude přítomen, přijímá nás a kdo nás nebude soudit. V takovém prostředí je mnohem snadnější se naladit na to, co je pro nás důležité, a na to, co doopravdy potřebujeme. Tomuto procesu napomáhá tedy nezbytně bezpečný vztah, kde můžeme být sami sebou. Tento vztah zcela jistě není o tom, že já, jakožto psycholožka, mám monopol na moudrost a rady. Nepotřebuji nutně užívat nálepky ve smyslu diagnóz, neboť diagnóza pro mě nevypovídá o esenci člověka, se kterým se setkávám. Jsem toho názoru, že takové nálepky a kategorie mohou spíše limitovat naše setkávání a často i zamezit Vašemu sebepoznání. Nicméně, rozumím tomu, pokud někdo určitou diagnózu potřebuje k tomu, aby se v sobě více zorientoval, např. v tom, jak sám se sebou pracovat. 

About me

I earned both my Bachelor's and Master's degrees in Psychology from Palacký University. During my undergraduate program, I had the opportunity to spend a semester at the University of Cyprus's Department of Psychology.

A significant part of my formative years involved volunteering at the Military Hospital in Olomouc. For three years, I engaged with patients on the closed psychiatric ward, employing interviews and creative techniques like drawing and painting. I also initiated art therapy and support workshops for clients with psychotic illnesses at the Mana Society in Olomouc and worked at the Contact Centre for Drug Addicts prior to graduating.

Since 2020, I have been conducting my PhD research at UPOL's Department of Psychology, focusing on phenomenological psychopathology, particularly the experiences of individuals with schizophrenia. My approach to therapy has been profoundly influenced by thinkers like Martin Buber, Eva Syřišt̕ová, Ronald D. Laing. In 2023, I published Phenomenology in Psychology and Psychopathology, offering my professional views on contemporary psychiatry and the lived experiences of schizophrenia patients from a phenomenological perspective.

I have accumulated extensive practical experience with both adults and children during my three years at Struhlovsko Primary School and Kindergarten in Hranice na Moravě.

Presently, I am undergoing daseinsanalytic psychotherapy training in Prague. Consequently, daseinsanalysis strongly informs my therapeutic approach, with dialogue being my primary tool. I value creativity and spontaneity in my interactions with clients, believing that connecting with our inner selves is essential for a fulfilling life.

In our fast-paced, consumerist society, it's easy to become disconnected from our inner selves amidst the flurry of notifications, emails, and obligations. It's essential to pause and introspect. A guide, equipped not just with expertise but also a genuine willingness to listen without judgment, can help in navigating this inner journey.

To me, therapy is not about the psychologist's wisdom or diagnostic labels but about fostering an environment for genuine self-discovery. If you're looking for a space to understand yourself better, without the confines of traditional labels or diagnoses, I'm here to help.